Velikonoční lezení v Itálii

Aneb jak jsme si museli za sluníčkem popojet.

Tak by se dalo shrnout plánování výletu, kdy předpověď pro Evropu nebyla vůbec příznivá a naše oblíbená lezecká destinace u jezera Lago di Garda nepřipadala v úvahu a chvíli to vypadalo, že možná vůbec nikam nepojedeme. Ale vše dobře dopadlo a ve středu večer jsme vyrazili naším bílým tranzitem do Finale Ligure, krásného městečka asi 50 kilometrů západně od Janova.

Jelo nás dohromady 7, bohužel Lucka nám den před odjezdem onemocněla, tak 1 místo zůstalo volné. Cesta přes noc docela utekla (i řidičům), a tak jsme s východem slunce mohli pozorovat najednou všudypřítomné moře. Do prvního vytipovaného kempu jsme se nevešli, tak jsme se nedaleko něj alespoň posilnili snídaní a vyrazili hledat dál. V druhém kempu už vše klaplo a mohli jsme začít stavět stany a zabydlovat se. Na seznámení s okolím jsme pro naše účastníky připravili seznam všelijakých věcí, které měli za úkol v blízkém okolí ve skupinkách během hodinového časového limitu nafotit. Asertivní klučičí skupina na to šla mazaně a vyrazila za paní sedící na recepci, zda by jim nepomohla. Ze srandy jsme na seznam zařadily třeba zahradního trpaslíka a světe div se, obě skupiny našly (o několik hodin později jsme objevili v další zahradě trpaslíky i se SněhurkouJ). Úlovků posbírali opravdu hodně a vrátili se i se zajímavými historkami, třeba, jak paní v nedalekém kosmetickém slonu, která příliš nerozuměla anglicky, vysvětlovali, zda by si mohli vyfotit její náušnici. Koukala dosti nedůvěřivě, ale nakonec prý svolila. Po vyhodnocení a obědě jsme se rozhodli, že vyrazíme lézt do nedaleké oblasti nad kempem. Cestou jsme ovšem z italských rozmazaných cedulí zjistili, že ve vybrané oblasti je zákaz lezení (hnízdění ptactva), tak jsme zase sestoupili těch 200 výškových metrů do kempu. Byla to pěkná procházka s výhledy a kolem starého kostelíku. Poté jsme tedy alespoň na chvíli vyrazili autem do dalšího vyhlédnutého sektoru Cave Di Rio Fine (takový malý bývalý lom). Zde už jsme lezli, co to šlo, dokud nezačalo zapadat slunce.

V pátek jsme měli na programu opět lezení nedaleko oblasti, kde jsme byli předešlý den, jmenovala se Falesia delle Cento Corde. Vyrazili jsme hned ráno, protože jsme věděli, že odpoledne mají přijít nějaké přeháňky. Zajímavé bylo především vůbec zaparkovat, místa pro velké auto nebylo nazbyt, ale nakonec jsme se vešli a vedle nás zaparkoval dokonce ještě karavan (vysloužili jsme si slova obdivu od Němců, kteří tam zrovna snídali a vše zpovzdálí pozorovali). Sektor byl opravdu pěkný, spíše lehčí, dobře odjištěné cesty s krásnými výhledy na moře a okolí. Vydrželi jsme zde do odpoledních 15 hodin a poté se předpověď vyplnila, tak jsme sbalili materiál a vrátili se zpět do kempu. Na zbytek odpoledne jsme vyrazili autobusem do města (jezdil z kempu zdarma), podívat se na pláž a poté jsme došli do historického centra. Zpátky do kempu jsme to za drobného poprchávání vzali pěšky.

V sobotu ráno nás při snídani zastihla bouřka, tak jsme v klidu zalezli zpátky do stanů a většina z nás využila příležitosti se chvíli dospat. Poté jsme zahájili připravenou metodickou aktivitku. Zjišťovali jsme, jak jsou na tom naši mladí s angličtinou a lezeckými termíny. Jakmile se povedlo skupince přiřadit k českým pojmům správné anglické, vyluštila zprávu z druhé strany a dostala zadání. To bylo ve skupince předvést, jak by všichni slanili. Poté jsme si ještě ukázali nějaké další drobnosti, co jsme vypozorovali ve skalách, že bychom na nich mohli zapracovat. Nazdobili jsme velikonoční vajíčka, které jsme přivezli z Čech (ne všechna cestu zvládla bez újmy). Odpoledne ještě ti odvážnější skočili do bazénu a vyrazili jsme opět do města, na pláži jsme si pinkli do míče, navštívili místní supermarket a vrátili se do kempu.

Na neděli jsme si naplánovali výstup zajištěnou cestou s názvem Via ferrata degli artitisti, která vedla na vrchol Costa Dei Balzi Rossi vysoký 1309 metrů. Ferrata to byla nádherná, v pevné skále, nebyla obtížná a ty výhledy! Nahoře nás ještě překvapily zbytky sněhu, které nám zpestřily sestup. Asi po 6 hodinách jsme došli opět k autu, kde jsme se odstrojili, převlékli a účastníkům zadali recept, jak uvařit večeři. No chvíli jsme s Bětkou nevěřily, že to bude poživatelné, ale nakonec si poradili a uvařili výborně. Večer jsme unavení na chvíli zalehli „pod širák“, abychom se trochu vyspali před zpáteční cestou a zhruba v jednu hodinu ráno se vydali směr Plzeň. Ráno jsme ještě zastavili na asi 2 hodinky se protáhnout u Bodamského jezera. Noční jízda se nám vyplatila a vrátili jsme se, aniž bychom postávali kdekoli v kolonách na dálnici a odpoledne jsme dojeli před středisko. Ještě krátké vybalení, úklid, reflexe a už jsme se loučili.

Bylo to fajn, poznali jsme novou oblast, na skalách jsme si zalezli i vyzkoušeli v praxi, co se učíme na kroužku a dovezli do Čech trochu toho sluníčka. Jen by to mohlo být trochu blíž!

Šárka Končírová

Související galerie

Velikonoční lezení v Itálii

Kompletní fotogalerie (Zonerama)

Výběr fotek (Zonerama)